Bitva u Chotusic

17. května 1742

Historický kontext

V říjnu 1740 zemřel ve Vídni poslední mužský příslušník habsburského rodu císař Karel VI. Za svého života věnoval značné politické úsilí prosazení dokumentu nazvaného Pragmatická sankce. Tento zákon vydaný již v roce 1713 upravoval nástupnictví v mužské a ženské linii, zajišťoval rovněž nedělitelnost habsburských území a to i v případě, že dědičkou bude pouze ženský potomek. Císaři Karlu VI. se podařilo dosáhnout mezinárodního uznání Pragmatické sankce pouze za cenu značných ústupků.

Vzápětí po smrti Karla VI. vystoupila navzdory dohodnutým úmluvám proti nástupnictví jeho nejstarší dcery Marie Terezie koalice evropských států v čele s Pruskem, Bavorskem a Francií. V Evropě se rozhořel konflikt označovaný jako války o dědictví rakouské, které probíhaly v letech 1740–1748.

Předchozí události

V prosinci 1740 vpadl pruský král Fridrich II. Veliký bez vyhlášení války do Slezska a zahájil počáteční fázi konfliktu pojmenovanou jako první slezská válka. Vojsko pruského krále patřilo v té době k nejlépe organizovaným a vyzbrojeném evropským armádám. Naopak habsburské oddíly oproti tomu postrádaly kvalitní vedení a byly též oslabeny v nedávných střetech s Osmanskou říší. Jednotky rakouské armády byly proto záhy nuceny stáhnout se ze Slezska na Moravu a do Čech. Jejich vojenský debakl završilo pruské vítězství v bitvě u Mollwitz 10. dubna 1741 (dnešní Małujowice v Polsku).

Po záboru slezského území pruskou armádou vnikly v létě 1741 do oblasti Horních Rakous bavorsko-francouzské sbory a následně pokračovaly během podzimu v postupu do Čech. Bavorský kurfiřt Karel VII. Albrecht společně s francouzskou a saskou pomocí dobyl 26. listopadu Prahu a v prosinci 1741 se nechal korunovat českým králem. Na sklonku téhož roku pronikli také Prusové na Moravu. V této krajně nepříznivé situaci se podařilo císařovně Marii Terezii získat na sněmu v Bratislavě vojenskou podporu od uherských stavů. S přispěním finanční podpory od Velké Británie a Nizozemí mohla proto Habsburská monarchie zahájit další válečné operace s cílem osvobodit Prahu obsazenou francouzskou armádou.

Pruská vojska se přesunula z Moravy do Čech a v polovině května 1742 zaujala linie mezi městy Chrudim a Litomyšl. Habsburská armáda složená především s uherských a chorvatských oddílů postupovala z jižní Moravy přes Chotěboř a mířila k Čáslavi. V jejím čele stál švagr císařovny Karel Alexandr Lotrinský.

Průběh bitvy u Chotusic

K rozhodujícímu střetnutí došlo 17. května 1742 v okolí Chotusic a Žehušic, kde Fridrich II. zaujal strategicky výhodné postavení, z pravé strany chráněné dnes již zaniklými rybníky a z levé obklopené žehušickým zámeckým parkem. Na přilehlé vyvýšeniny umístil dělostřelecké baterie.

Bitva u Chotusic vypukla kolem osmé hodiny ranní, když pruské dělostřelectvo spustilo prudkou palbu na jezdecký předvoj habsburské armády. V řadách císařského jezdectva vypukl zmatek a následný útok protivníkovy jízdy obrátil rakouské dragouny a husary na útěk. Pruské jezdectvo společně s pěchotou pokračovalo v útoku a podařilo se jim zatlačit rakouské oddíly o několik set metrů zpět.

Habsburský vrchní velitel Karel Lotrinský vzhledem k nepříznivé situaci na bojišti přeskupil část svých jednotek a úhybným manévrem obešel Chotusice. Rakouští pěšáci se rozhodli vypudit nepřítele z vesnice ohněm a Chotusice se ocitly zakrátko v plamenech. Pruská pěchota získala ale díky k lepšímu střeleckému výcviku nad hůře vyzbrojeným protivníkem postupnou převahu. Oproti tomu rakouská jízda smetla protivníka drtivým útokem a pruské jezdectvo bylo nuceno z bojiště ustoupit. Náhlý úspěch ale naopak zastavil další postup císařských jezdců, kteří se místo pokračování v boji vrhli na plenění pruského trénu.

V této chvíli měla armáda Karla Lotrinského vítězství nadosah. Fridrich II. však nepodlel předčasné panice, přeskupil zbylé jednotky a povolal do útoku zálohy. Hůře vyzbrojené a vycvičené habsburské pluky nedokázaly čelit širokému frontálnímu útoku protivníka a byly donuceny k ústupu. Pruský vojevůdce pokračoval v postupu směrem na Čáslav, kterou obsadil, ale nepřítele dále nepronásledoval a spokojil se pouze s jeho ostřelováním z děl.

Výsledek

V bitvě u Chotusic měla habsburská strana k vítězství velmi blízko, ale v rozhodující fázi se naplno projevila lepší disciplinovanost a vedení pruského vojska. Fridrich II. tak získal další ze svých vítězství během válek o rakouské dědictví, i když v tomto případě ho stálo mnoho sil.

Samotné střetnutí trvalo necelé čtyři hodiny a padlo v něm takřka deset tisíc vojáků. Na straně Pruska 4 200 mužů a na císařské straně 5 200 vojáků. Vesnice Chotusice byla do základů vypálena a Čáslavsko muselo zaplatit Prusům navíc válečnou kontribuci 34 tisíc zlatých.

Historický význam

Bitva u Chotusic přispěla rozhodujícím dílem k ukončení první slezské války. Vzhledem k nepříznivé politické situaci a potřebě uvolnit vojenské síly pro střetnutí s dalšími členy protirakouské koalice, byla Marie Terezie nucena uzavřít nevýhodné mírové smlouvy.

Nejprve byl dojednán mezi Pruskem a rakouskou monarchií předběžný mír ve Vratislavi 11. června 1742 a poté 28. června 1742 následoval podpis konečné mírové smlouvy v Berlíně. Uzavření mírových smluv znamenalo pro rakouské císařství ztrátu Kladska a takřka celého území Slezska na úkor Pruska. Jednalo se o ztrátu více než 40 000 km2 a 1,5 milionu obyvatel. Habsburské monarchii zůstaly v držení pouze oblasti Opavska, Krnovska a Těšínska. Pruské království díky zisku bohatého Slezska zvětšilo svoji rozlohu o třetinu a učinilo tak důležitý krok stát se jednou z evropských velmocí.

Autor: Mgr. Petr Kovář

Vědomostní test

Otestujte si svoje znalosti o bitvě u Chotusic v online kvízu.

Zahájit test

Velitelé

Rakouské vojsko

Karel Alexandr Lotrinský

(*1712 – † 1780),
rakouský vojevůdce, velmistr Řádu německých rytířů (1761–1780), mladší bratr císaře Františka I. Štěpána Lotrinského a švagr císařovny Marie Terezie.

V letech 1737–1739 se zúčastnil válečných tažení proti Turkům. V období válek o rakouské dědictví byl v roce 1742 jmenován vrchním velitelem habsburské armády v Čechách. Od roku 1744 zastával funkci místodržícího v Rakouském Nizozemí. Jako velitel rakouské armády utrpěl však arcivévoda Karel Alexandr Lotrinský od pruského protivníka řadu porážek (Chotusice 1742, Hohenfriedberg 1745, Roucoux 1746, Štěrboholy 1757). Po prohrané bitvě u Leuthen 1757 byl proto nahrazen v čele rakouské armády polním maršálem Leopoldem von Daunem.

Pruské vojsko

Fridrich II. Veliký

(*1712 – † 1786),
od roku 1740 pruský král, braniborský kurfiřt a neuchâtelský kníže z rodu Hohenzollernů. Představitel osvícenského absolutismu a jeden z největších vojevůdců 18. století. Pro svoje politické a vojenské úspěchy a rovněž osobní charakterové vlastnosti bývá proto označován přízviskem „Veliký“. Po svém nástupu na pruský trůn navázal na militaristickou politiku svého otce Fridricha Viléma I.

V roce 1740 neuznal Fridrich II. nástupnictví dědičky habsburských zemí Marie Terezie. V závěru téhož roku proto obsadila pruská armáda bez vyhlášení války území Slezska. Během dvou tzv. slezských válek (1740–1742 a 1744–1745) a války sedmileté (1756–1763) zvítězila pruská armáda pod vedením Fridricha II. v několika klíčových bitvách. Habsburská monarchie tak definitivně ztratila oblast Slezska.

V průběhu jedenácti válečných let se projevil Fridrich II. Veliký jako vynikající vojenský stratég, který dokázal zvítězit ve dvanácti střetnutích a pouze třikrát byl poražen. Jako vojevůdce zvítězil Fridrich II. například v bitvách u Mollwitz (1741), Chotusis (1742), Štěrbohol (1757), Rossbachu (1757), Leuthenu (1757), Zorndorfu (1758), Lehnice (1760), Torgau (1760) a Burkersdorfu (1762). Poražen byl však ve střetnutí u Kolína (1757), Hochkirchu (1758) a Kunersdorfu (1759). Při obléhání měst byl pruský panovník úspěšný pouze jednou (Svídnice 1762), kdežto ve třech případech nedokázal obléhané město dobýt (Praha 1757, Olomouc 1758, Drážďany 1760).

Během své více než čtyřicetileté vlády pozvedl Fridrich II. Prusko svojí reformní politikou na úroveň evropské velmoci a rozšířil rodové državy o oblast Slezska, východního Fríska a v roce 1772 získal v rámci 1. dělení Polska také území Západního Pruska.

Obrazová galerie

Bitva u Chotusic 1742 Bitva u Chotusic 1742

Doporučená literatura

  • Petr ČORNEJ; Pavel BĚLINA, Slavné bitvy naší historie, Praha 1993, 271 s.
  • Jiří PERNES; Josef FUČÍK; Petr HAVEL a kol., Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918, Praha 2003, 555 s.
  • Karel RAUSCH, Bitva u Chotusic 1742 a vojenské památky města Čáslavi, Praha 1935, 20 s.
  • František STELLNER, Fridrich Veliký, Praha 1998, 552 s.
  • Bitva na Lechu 955
    10. srpna

    955 Bitva na Lechu

    Bitva na Lechu, též často označována jako bitva na Lešském poli či bitva na řece Lechu, se odehrála v polovině desátého století jihovýchodně od bavorského města Augsburg. Znamenala s jedinou výjimkou konec éry kočovných nájezdných kmenů, které pustošily po staletí od pádu Římské říše Evropu.

    Výjimkou byl krátkodobý vpád Mongolů ve třináctém století, který znamenal zkázu především pro potomky Maďarů, poražených v bitvě na Lechu.

    › číst dále

  • Bitva u Chlumce 1126
    18. února

    1126 Bitva u Chlumce

    V roce 1055 prosadil kníže Břetislav I. nový nástupnický řád tzv. seniorát (stařešinství). Podle tohoto řádu měla vláda v Čechách připadnout vždy nejstaršímu mužskému členovi přemyslovské dynastie. Pro mladší členy rodu byly na Moravě zřízeny údělná knížectví.

    Nástupnický princip seniorátu se ale dlouho nesvědčil a byl mnohokrát porušován. Jedním z případů kdy došlo porušení pravidel stařešinského řádu byl nástup Soběslava I. (1125 – 1140)...

    › číst dále

  • Bitva na Moravském poli 1278
    26. srpna

    1278 Bitva na Moravském poli

    13. století představovalo v dějinách západní i střední Evropy období poměrně rychlého hospodářského rozvoje doprovázeného populačním růstem. V důsledku německé kolonizace, feudalizace a šíření západní kultury došlo mj. k užšímu připoutání oblastní středovýchodní Evropy (Polska, českých zemí, Uher a Pobaltí) k západnímu evropskému kulturnímu okruhu.

    Na rozdíl od Polska a Uher nebyly české země výrazněji postižené tatarskými nájezdy. Vláda posledních Přemyslovců tak proto může být spojována s hospodářskou stabilizací i zahraničněpolitickým posílením vlivu českého státu...

    › číst dále

  • Bitvy na Vítkově a pod Vyšehradem 1420
    14. července

    1420 Bitvy na Vítkově a Vyšehradě

    Poměrně rychlý rozvoj společnosti, hospodářství a kultury v západní a střední Evropě v období vrcholného středověku, tj. od 11. do poloviny 14. století, vystřídala od poloviny 14. století krize. Pilíře, na nichž středověká feudální společnost dosud pevně stála, začaly jevit první známky eroze.

    Obyvatelstvo pravidelně sužovaly a likvidovaly morové rány (ta největší v polovině 14. století). To narušovalo ekonomický systém, kolaboval dálkový obchod a zhoršovalo se postavení poddaných...

    › číst dále

  • Bitva u Tachova 1427
    3. – 4. srpna

    1427 Bitva u Tachova

    Druhá polovina 14. století se ve většině tehdejší Evropy nesla ve znamení hluboké hospodářské a společenské krize. V letech 1378–1417 byla navíc umocněna papežským schizmatem, stavem, kdy se o vedení církve přeli dva či dokonce tři jmenovaní papežové.

    Tato situace vyvolala několik pokusů o reformu církve, resp. i celé feudální společnosti. Nejúspěšnějším z nich se stalo husitské hnutí, které předznamenalo daleko rozsáhlejší turbulence, jež o sto let později následovaly v podobě německé reformace...

    › číst dále

  • Bitva u Domažlic 1431
    14. srpna

    1431 Bitva u Domažlic

    Husitská revoluce, která v letech 1419–1434/36 zachvátila Čechy a částečně i další země Koruny české, byla důsledkem hluboké hospodářské a společenské krize. Jako její rozbuška posloužila smrt vlivného kazatele a učence Jana Husa upáleného 1415 v Kostnici na popud katolické církve.

    Odkazem jeho myšlenek na nápravu církve, resp. i celé feudální společnosti se inspirovaly široké vrstvy české společnosti od chudiny a venkovského lidu až po měšťanstvo a šlechtu...

    › číst dále

  • Bitva u Lipan 1434
    30. května

    1434 Bitva u Lipan

    Husitská revoluce, která počínaje rokem 1419 zachvátila Čechy a částečně i ostatní země Koruny české, byla důsledkem hospodářské krize a hlubokých sociálních rozporů. Své přívržence našly Husovy myšlenky na nápravu církve i celé společnosti zejména mezi českým měšťanstvem, rytířstvem a chudinou.

    Záhy husité na obranu proti vnějšímu (katolická církev, papež, král a později císař Zikmund Lucemburský a jimi organizované křížové výpravy) i vnitřnímu nepříteli (katolická šlechta, církev a jejich spojenci) vytvořili značnou obávanou vojenskou sílu...

    › číst dále

  • Bitva u Moháče 1526
    29. srpna

    1526 Bitva u Moháče

    Bitva u Moháče přímo souvisí s obléháním Vídně, které se však konalo až tři roky po bitvě odehrávající se roku 1526 v jižních Uhrách. Pro české země znamenala tato střetnutí klíčové okamžiky v jejich dějinách.

    Po smrti Vladislava Jagellonského v roce 1516 nastoupil na český a uherský královský trůn jeho nezletilý (tehdy desetiletý) syn Ludvík. Pro šlechtu v obou zemích to znamenalo další uvolnění královské moci a tím pádem vzrůst její síly...

    › číst dále

  • Bitva na Bílé hoře 1620
    8. listopadu

    1620 Bitva na Bílé hoře

    Situace v Evropě před vypuknutím třicetileté války byla již řadu let napjatá. Nejprudší sváry a války ve střední Evropě (např. Šmalkaldská válka) mezi protestanty a katolíky byly zažehnány augšpurským náboženským mírem z roku 1555 prosazujícím heslo Cuius regio, eius religio (Koho vláda, toho náboženství), nicméně spory doutnaly i nadále.

    Na základě augšpurského míru vystupovali Habsburkové jakožto panovníci, jejichž poddaní měli volit náboženství jimi praktikované, tedy katolické. Problémem ovšem bylo uplatnění tohoto práva...

    › číst dále

  • Bitva u Jankova 1645
    6. března

    1645 Bitva u Jankova

    V letech 1618–1648 zachvátil území téměř celé Evropy konflikt, který vstoupil do dějin pod označením třicetiletá válka. Konflikt byl vyvrcholením dlouhotrvajících nábožensko-mocenských sporů mezi zeměmi katolického a protestantského tábora. Vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu dne 23. května 1618 začala první fáze třicetileté války, tzv. válka česká (1618–1620).

    První etapa byla ukončena porážkou českých nekatolických stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620...

    › číst dále

  • Bitva u Chotusice 1742
    17. května

    1742 Bitva u Chotusic

    V říjnu 1740 zemřel ve Vídni poslední mužský příslušník habsburského rodu císař Karel VI. Během svého života věnoval značné politické úsilí prosazení dokumentu Pragmatická sankce. Tento zákon vydaný již v roce 1713 upravoval nástupnictví v mužské a ženské linii, zajišťoval rovněž nedělitelnost habsburských území a to i v případě, že dědičkou bude pouze ženský potomek.

    Vzápětí po smrti Karla VI. vystoupila navzdory dohodnutým úmluvám proti nástupnictví jeho nejstarší dcery Marie Terezie koalice evropských států v čele s Pruskem, Bavorskem a Francií...

    › číst dále

  • Bitva u Lovosic 1756
    1. října

    1756 Bitva u Lovosic

    Bitva u Lovosic byla prvním významným střetnutím, které se odehrálo během konfliktu známého pod označením sedmiletá válka. V polovině 18. století došlo na politické mapě Evropy k výrazným změnám. Vznikly nové koalice států, v nichž se proti sobě postavily na jedné straně Rakousko, Francie, Švédsko a Rusko a na straně druhé Velká Británie a Prusko.

    Po prohraných válkách o dědictví rakouské ve 40. letech 18. století se císařovna Marie Terezie nehodlala smířit se ztrátou rozsáhlých území Slezska a Kladska...

    › číst dále

  • Bitva u Štěrbohol 1757
    6. května

    1757 Bitva u Štěrbohol

    V první polovině 18. století došlo v Evropě k vážné diplomatické krizi, která bývá označována jako tzv. zvrat aliancí. Krizi předcházela eskalace napětí mezi Velkou Británií a Francií v oblasti severoamerických kolonií. Od roku 1754 byly de facto obě velmoci na severoamerickém kontinentě ve válečném stavu.

    Francie a Velká Británie hledaly proto v Evropě nové spojenecké svazky. Na základě diplomatických jednání rakouského kancléře Václava Antonína Kounice na francouzském dvoře došlo k překonání tradiční dědičné rivality mezi Francií a Habsburskou monarchií...

    › číst dále

  • Bitva u Kolína 1757
    18. června

    1757 Bitva u Kolína

    Bitva u Kolína patří mezi nejdůležitější střetnutí Sedmileté války, které zásadně ovlivnilo dějiny českých zemí. Tato bitva nebyla rozhodujícím momentem ovlivňující jednoznačně výsledek války, ovšem značně poznamenala její vývoj. Proběhla totiž na počátku války, která měla trvat ještě dalších šest let.

    Na druhou stranu znamenala setrvání českých zemí v Habsburské monarchii, ovšem bez Slezka, jež bylo po válce definitivně uznáno jako součást Pruska. Slezko mělo nadále sdílet jiný osud než zbylé české země...

    › číst dále

  • Bitva u Slavkova 1805
    2. prosince

    1805 Bitva u Slavkova

    Bitva u Slavkova je jedno z nejvýznamnějších střetnutí napoleonských válek, které Napoleon Bonaparte považoval za své nejlepší vítězství vůbec. Bitva se odehrála na Moravě nedaleko dnešního Slavkova u Brna na počátku prosince roku 1805 a znamenala nejen porážku Třetí protifrancouzské koalice, ale i stabilizaci francouzské moci a dominance na kontinentě.

    Francouzská revoluce, ať už jakkoliv krvavá, nespravedlivá, vrážející klíny mezi různé vrstvy společnosti, ničící či znásilňující ostatní myšlenkové proudy a starý řád, navenek proklamovala hesla rovnost, svornost a bratrství...

    › číst dále

  • Bitva u Hradce Králové 1866
    3. července

    1866 Bitva u Hradce Králové

    Bitva u Hradce Králové, nazývaná také často jako bitva u Chlumu či bitva u Sadové, byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím Prusko-rakouské války roku 1866. Odehrála se na území tehdejší habsburské monarchie nedaleko dvou významných pevností – Josefova a Hradce Králové.

    Od dob sedmileté války uběhlo již několik dekád, ovšem nic se nezměnilo na tom, že ve středoevropském prostoru vedle sebe existovaly dvě silné monarchie, které se dostávaly do častých sporů pro snahu o dominanci nad regionem...

    › číst dále

  • Bitva u Zborova 1917
    2. července

    1917 Bitva u Zborova

    Bitva u Zborova představuje jedno z nejmenších střetnutí, které bylo do projektu Bellum.cz zařazeno, a to co do počtu zúčastněných vojáků, tak i do rozlohy bojiště či výsledků pro další vývoj války.

    Důsledky této neveliké bitvy, jenž se odehrála během První světové války na západní Ukrajině poblíže ukrajinského města Tarnopole (východně od Lvova), však byly zásadní pro další formování československých jednotek v Rusku, ale především pro zdárný rozvoj, podporu a uznání myšlenek Československého zahraničního odboje...

    › číst dále