Bitva u Lovosic

1. října 1756

Historický kontext

Bitva u Lovosic byla prvním významným střetnutím, které se odehrálo během konfliktu známého pod označením sedmiletá válka (1756 až 1763). V polovině 18. století došlo na politické mapě Evropy k výrazným změnám. Vznikly nové koalice států, v nichž se proti sobě postavily na jedné straně Rakousko, Francie, Švédsko a Rusko a na straně druhé Velká Británie a Prusko.

Po prohraných válkách o dědictví rakouské ve 40. letech 18. století se císařovna Marie Terezie nehodlala smířit se ztrátou rozsáhlých území Slezska a Kladska. Habsburská monarchie připravovala s podporou svých spojenců nový válečný konflikt, který měl císařovně vrátit ztracená slezská území a mocensky eliminovat pruského protivníka.

Fridrich II. si včas uvědomil jaké nebezpečí mu od protipruské koalice hrozí a rozhodl se proto převzít iniciativu jako první.

Předchozí události

Sedmiletá válka vypukla dne 29. srpna 1756, když pruské jednotky o síle 66 000 mužů překročily bez oficiálního výhlášení války hranice neutrálního Saska. Útokem na území saského kurfiřta Augusta III. si chtěl Fridrich II. zabezpečit týl a zamezit spojení rakouské a saské armády. Důvodem pro vpád do Saska byla též snaha o kontrolu řeky Labe, které bylo důležitou spojnicí pro zásobování pruské armády před tažením do českých zemí.

Početně silnější pruské jednotky postupovaly rychle do saského vnitrozemí, kde dne 9. září obsadily Drážďany. Během dalších dvou dnů byla saská armáda zcela obklíčena v opevněném táboře v Pirně. V následujících dnech ponechal Fridrich II. část armády obléhat saské ležení a pro další tažení do Čech vyčlenil postupně sbor zhruba o síle 30 000 mužů. Pruští vojáci měli pod vedením maršála Jamese Keitha zaujmout obrannou linii na řece Ohři a zajistit prostory pro přezimování armády v severních Čechách.

Na nepříznivý vývoj v Sasku reagoval vzápětí vídeňský dvůr, který se rozhodl poskytnou svému spojenci vojenskou pomoc. Vrchní velitel rakouské armády v Čechách polní maršál Maximilian Ulysses von Browne přesunul proto do okolí města Lovosice sbor o síle asi 31 000 mužů, který měl zamezit dalšímu pruskému postupu do nitra Čech a také měl podpořit saského spojence při pokusu prolomit obklíčení.

Pohyb císařské armády neunikl ale pozornosti Fridricha II., který na sklonku září 1756 dorazil do severních Čech a převzal zde osobně velení nad armádou maršála Keitha. Pruský král nařídil poté postup směrem k Velemínu, kde jeho oddíly zaujaly pozičně výhodné postavení mezi vrchy Lovoš a Ovčín. Hlavní Fridrichův velitelský stan byl situován ve vesnici Vchynice.

Rakouský maršál von Browne oproti tomu umístil levé křídlo mezi vesnice Čížkovice a Sulejovice, kudy protékal potok Modla, který fungoval jako přirozená přírodní překážka. Jezdectvo pak zaujalo postavení ve středu sestavy mezi Lovosicemi a Sulejovicemi a pravé křídlo se nalézalo mezi Lhotkou nad Labem a Lovosicemi. Horu Lovoš obsadila chorvatská lehká pěchota o síle 2 000 mužů. V samotném městečku Lovosice byla přítomná pouze nepočetná posádka.

Průběh bitvy u Lovosic

Bitva u Lovosic započala v ranních hodinách kolem půl osmé 1. října 1756. Bojiště bylo v té době zahaleno v husté mlze a Fridrich II. neměl tedy přesnou představu o síle nepřítele. Předpokládal, že má proti sobě nepříliš početné jednotky, a že hlavní voj rakouské armády se přesunuje směrem k Pirně, aby pomohl obklíčenému spojenci. Pruský král nařídil proto okamžitý útok.

Obě strany zahájily bojové operace nejprve střelbou z děl. Pruské dělostřelectvo ostřelovalo rakouské jízdní jednotky ve středu bojiště. Při prudké palbě padl na císařské straně generál jezdectva hrabě Radicati a na pruské utrpěli smrtelná zranění generálové von Kleist a von Quadt.

Mezitím dokázala pruská pěchota dobýt vyvýšeninu Homolka, kam přesunul Fridrich II. svůj velitelský štáb, aby získal lepší přehled na bitevním poli. Po zjištění, že palbou z děl neutrpěl protivník výrazné ztráty, zavelel pruský panovník mezi desátou a jedenáctou hodinou k jezdeckému útoku na střed nepřátelské sestavy. Přes počáteční úspěchy byla však pruská jízda v prostoru mezi Lovosicemi a Sulejovicemi postupně zdecimována křížovou palbou rakouského dělostřelectva a pěchoty.

Po jedenácté hodině se přesunulo těžiště bitvy do oblasti hory Lovoš, kterou hájily rakouské oddíly pod vedením plukovníka hraběte Lacyho. Kolem poledne se začala zvedat mlha, která doposud halila bitevní pole, a pruské velení nabylo dojmu, že se střetnutí vyvíjí lépe pro rakouskou stranu. Navíc Prusům docházela munice a se zdecimovanou jízdou již nemohli dále počítat. Fridrich II. dal proto poslední rozkaz k útoku na Lovoš, poté předal velení maršálu Keithovi a následně opustil místo bitvy.

Prusům se však podařilo překvapivě prolomit na Lovoši rakouské linie a vzápětí polní maršál Keith nařídil zaútočit přímo na Lovosice. Během prudkých bojů v ulicích městečka se nezdařilo Rakušanům zaujmout účinnou obranu a pruští vojáci založili v Lovosicích několik požárů. Obrana rakouského pravého křídla se zhroutila a vojáci maršála von Browna ustupovali kvapně z bojiště za řeku Labe. Vyčerpaní Prusové neměli ale už dostatek sil protivníka dále pronásledovat.

Fridrich II. se dozvěděl o zvratu situace ve vsi Bílinka a přispěchal zpátky na místo bojů, aby na druhý den triumfálně obsadil těžce poničené Lovosice.

Výsledek

Bitvu u Lovosic skončila nejednoznačným pruským vítězství. Po více než sedmi hodinách bojů měly obě strany ztráty přibližně 3 000 mužů. Rakouský maršál von Browne sice vyklidil bojiště jako první, ale většina jeho jednotek zůstala po skončení střetnutí stále bojeschopná. Fridrich II. nemohl tudíž počítat s dalším snadným postupem nebo dokonce s přezimováním své armády v Čechách, jak původně zamýšlel.

Rakouská armáda se nemusela vzdát plánů na záchranu svého saského spojence a v prvních říjnových dnech se pokusila vyprostit obklíčenou saskou armádu u Pirny. Záchranná operace však skončila neúspěchem a Sasové 16. října kapitulovali.

Historický význam

Střetnutí u Lovosic bylo první velkou bitvou v sedmileté válce v Evropě. Pruské armádě se nepodařilo ale dosáhnout přesvědčivého vítězství a Fridrich II. musel přehodnotit svoje plány na rychlou vojenskou porážku Habsburské monarchie.

Císařská armáda maršála von Browna navíc prokázala oproti předchozím válkám o dědictví rakouské výrazné zlepšení ve výcviku, vybavení i taktice a do blízkého budoucna se tak ukázala být pruskému protivníkovi více než rovnocenným soupeřem.

Autor: Mgr. Petr Kovář

Vědomostní test

Otestujte si svoje znalosti o bitvě u Lovosic v online kvízu.

Zahájit test

Velitelé

Rakouské vojsko

Maximilian Ulysses von Browne

(*1705 – † 1757),
rakouský polní maršál s irskými kořeny. V letech 1737 až 1739 bojoval ve válkách proti Turkům. Během válek o rakouské dědictví velel císařským posádkám ve Slezsku. V prohrané bitvě u Mollwitz byl zraněn. V roce 1742 se zúčastnil jako jeden z velitelům poražené habsburské armády bitvy u Chotusic. Po uzavření vratislavského míru byl střídavě pověřován velením v Itálii, Bavorsku nebo na Rýně. Od roku 1749 vykonával von Browne funkci guvernéra Sedmihradska a o dva roky později byl jmenován vojenským velitelem v Čechách.

Po vypuknutí sedmileté války byl Maximilian Ulysses von Browne povýšen do hodnosti polního maršála. V bitvě u Lovosic v říjnu 1756 byl nucen pod pruským náporem se svojí armádou ustoupit, ačkoliv pruské vítězství nebylo jednoznačné. Osudnou se pro něj stala až bitva u Štěrbohol v květnu 1757. Při útoku proti nepřátelským liniím zasáhla rakouského maršála dělová koule do pravé nohy a rozdrtila mu ji. Težce zraněný Browne byl dopraven z bojiště do Prahy, kde 26. června na následky zranění zemřel.

Pruské vojsko

Fridrich II. Veliký

(*1712 – † 1786),
od roku 1740 pruský král, braniborský kurfiřt a neuchâtelský kníže z rodu Hohenzollernů. Představitel osvícenského absolutismu a jeden z největších vojevůdců 18. století. Pro svoje politické a vojenské úspěchy a rovněž osobní charakterové vlastnosti bývá proto označován přízviskem „Veliký“. Po svém nástupu na pruský trůn navázal na militaristickou politiku svého otce Fridricha Viléma I.

V roce 1740 neuznal Fridrich II. nástupnictví dědičky habsburských zemí Marie Terezie. V závěru téhož roku proto obsadila pruská armáda bez vyhlášení války území Slezska. Během dvou tzv. slezských válek (1740–1742 a 1744–1745) a války sedmileté (1756–1763) zvítězila pruská armáda pod vedením Fridricha II. v několika klíčových bitvách. Habsburská monarchie tak definitivně ztratila oblast Slezska.

V průběhu jedenácti válečných let se projevil Fridrich II. Veliký jako vynikající vojenský stratég, který dokázal zvítězit ve dvanácti střetnutích a pouze třikrát byl poražen. Jako vojevůdce zvítězil Fridrich II. například v bitvách u Mollwitz (1741), Chotusis (1742), Štěrbohol (1757), Rossbachu (1757), Leuthenu (1757), Zorndorfu (1758), Lehnice (1760), Torgau (1760) a Burkersdorfu (1762). Poražen byl však ve střetnutí u Kolína (1757), Hochkirchu (1758) a Kunersdorfu (1759). Při obléhání měst byl pruský panovník úspěšný pouze jednou (Svídnice 1762), kdežto ve třech případech nedokázal obléhané město dobýt (Praha 1757, Olomouc 1758, Drážďany 1760).

Během své více než čtyřicetileté vlády pozvedl Fridrich II. Prusko svojí reformní politikou na úroveň evropské velmoci a rozšířil rodové državy o oblast Slezska, východního Fríska a v roce 1772 získal v rámci 1. dělení Polska také území Západního Pruska.

Obrazová galerie

Bitva u Lovosic 1756 Bitva u Lovosic 1756 Bitva u Lovosic 1756

Doporučená literatura

  • Jiří PERNES; Josef FUČÍK; Petr HAVEL a kol., Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918, Praha 2003, 555 s.
  • Karel RICHTER, Třeba i železem a krví. Prusko-rakouské války 1740-1866, Praha 2007, 495 s.
  • František STELLNER, První bitva sedmileté války, Historický obzor 2001, roč. 12, č. 5–6, s. 98–101.
  • František STELLNER, Sedmiletá válka v Evropě, Praha 2000, 407 s.
  • Bitva na Lechu 955
    10. srpna

    955 Bitva na Lechu

    Bitva na Lechu, též často označována jako bitva na Lešském poli či bitva na řece Lechu, se odehrála v polovině desátého století jihovýchodně od bavorského města Augsburg. Znamenala s jedinou výjimkou konec éry kočovných nájezdných kmenů, které pustošily po staletí od pádu Římské říše Evropu.

    Výjimkou byl krátkodobý vpád Mongolů ve třináctém století, který znamenal zkázu především pro potomky Maďarů, poražených v bitvě na Lechu.

    › číst dále

  • Bitva u Chlumce 1126
    18. února

    1126 Bitva u Chlumce

    V roce 1055 prosadil kníže Břetislav I. nový nástupnický řád tzv. seniorát (stařešinství). Podle tohoto řádu měla vláda v Čechách připadnout vždy nejstaršímu mužskému členovi přemyslovské dynastie. Pro mladší členy rodu byly na Moravě zřízeny údělná knížectví.

    Nástupnický princip seniorátu se ale dlouho nesvědčil a byl mnohokrát porušován. Jedním z případů kdy došlo porušení pravidel stařešinského řádu byl nástup Soběslava I. (1125 – 1140)...

    › číst dále

  • Bitva na Moravském poli 1278
    26. srpna

    1278 Bitva na Moravském poli

    13. století představovalo v dějinách západní i střední Evropy období poměrně rychlého hospodářského rozvoje doprovázeného populačním růstem. V důsledku německé kolonizace, feudalizace a šíření západní kultury došlo mj. k užšímu připoutání oblastní středovýchodní Evropy (Polska, českých zemí, Uher a Pobaltí) k západnímu evropskému kulturnímu okruhu.

    Na rozdíl od Polska a Uher nebyly české země výrazněji postižené tatarskými nájezdy. Vláda posledních Přemyslovců tak proto může být spojována s hospodářskou stabilizací i zahraničněpolitickým posílením vlivu českého státu...

    › číst dále

  • Bitvy na Vítkově a pod Vyšehradem 1420
    14. července

    1420 Bitvy na Vítkově a Vyšehradě

    Poměrně rychlý rozvoj společnosti, hospodářství a kultury v západní a střední Evropě v období vrcholného středověku, tj. od 11. do poloviny 14. století, vystřídala od poloviny 14. století krize. Pilíře, na nichž středověká feudální společnost dosud pevně stála, začaly jevit první známky eroze.

    Obyvatelstvo pravidelně sužovaly a likvidovaly morové rány (ta největší v polovině 14. století). To narušovalo ekonomický systém, kolaboval dálkový obchod a zhoršovalo se postavení poddaných...

    › číst dále

  • Bitva u Tachova 1427
    3. – 4. srpna

    1427 Bitva u Tachova

    Druhá polovina 14. století se ve většině tehdejší Evropy nesla ve znamení hluboké hospodářské a společenské krize. V letech 1378–1417 byla navíc umocněna papežským schizmatem, stavem, kdy se o vedení církve přeli dva či dokonce tři jmenovaní papežové.

    Tato situace vyvolala několik pokusů o reformu církve, resp. i celé feudální společnosti. Nejúspěšnějším z nich se stalo husitské hnutí, které předznamenalo daleko rozsáhlejší turbulence, jež o sto let později následovaly v podobě německé reformace...

    › číst dále

  • Bitva u Domažlic 1431
    14. srpna

    1431 Bitva u Domažlic

    Husitská revoluce, která v letech 1419–1434/36 zachvátila Čechy a částečně i další země Koruny české, byla důsledkem hluboké hospodářské a společenské krize. Jako její rozbuška posloužila smrt vlivného kazatele a učence Jana Husa upáleného 1415 v Kostnici na popud katolické církve.

    Odkazem jeho myšlenek na nápravu církve, resp. i celé feudální společnosti se inspirovaly široké vrstvy české společnosti od chudiny a venkovského lidu až po měšťanstvo a šlechtu...

    › číst dále

  • Bitva u Lipan 1434
    30. května

    1434 Bitva u Lipan

    Husitská revoluce, která počínaje rokem 1419 zachvátila Čechy a částečně i ostatní země Koruny české, byla důsledkem hospodářské krize a hlubokých sociálních rozporů. Své přívržence našly Husovy myšlenky na nápravu církve i celé společnosti zejména mezi českým měšťanstvem, rytířstvem a chudinou.

    Záhy husité na obranu proti vnějšímu (katolická církev, papež, král a později císař Zikmund Lucemburský a jimi organizované křížové výpravy) i vnitřnímu nepříteli (katolická šlechta, církev a jejich spojenci) vytvořili značnou obávanou vojenskou sílu...

    › číst dále

  • Bitva u Moháče 1526
    29. srpna

    1526 Bitva u Moháče

    Bitva u Moháče přímo souvisí s obléháním Vídně, které se však konalo až tři roky po bitvě odehrávající se roku 1526 v jižních Uhrách. Pro české země znamenala tato střetnutí klíčové okamžiky v jejich dějinách.

    Po smrti Vladislava Jagellonského v roce 1516 nastoupil na český a uherský královský trůn jeho nezletilý (tehdy desetiletý) syn Ludvík. Pro šlechtu v obou zemích to znamenalo další uvolnění královské moci a tím pádem vzrůst její síly...

    › číst dále

  • Bitva na Bílé hoře 1620
    8. listopadu

    1620 Bitva na Bílé hoře

    Situace v Evropě před vypuknutím třicetileté války byla již řadu let napjatá. Nejprudší sváry a války ve střední Evropě (např. Šmalkaldská válka) mezi protestanty a katolíky byly zažehnány augšpurským náboženským mírem z roku 1555 prosazujícím heslo Cuius regio, eius religio (Koho vláda, toho náboženství), nicméně spory doutnaly i nadále.

    Na základě augšpurského míru vystupovali Habsburkové jakožto panovníci, jejichž poddaní měli volit náboženství jimi praktikované, tedy katolické. Problémem ovšem bylo uplatnění tohoto práva...

    › číst dále

  • Bitva u Jankova 1645
    6. března

    1645 Bitva u Jankova

    V letech 1618–1648 zachvátil území téměř celé Evropy konflikt, který vstoupil do dějin pod označením třicetiletá válka. Konflikt byl vyvrcholením dlouhotrvajících nábožensko-mocenských sporů mezi zeměmi katolického a protestantského tábora. Vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu dne 23. května 1618 začala první fáze třicetileté války, tzv. válka česká (1618–1620).

    První etapa byla ukončena porážkou českých nekatolických stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620...

    › číst dále

  • Bitva u Chotusice 1742
    17. května

    1742 Bitva u Chotusic

    V říjnu 1740 zemřel ve Vídni poslední mužský příslušník habsburského rodu císař Karel VI. Během svého života věnoval značné politické úsilí prosazení dokumentu Pragmatická sankce. Tento zákon vydaný již v roce 1713 upravoval nástupnictví v mužské a ženské linii, zajišťoval rovněž nedělitelnost habsburských území a to i v případě, že dědičkou bude pouze ženský potomek.

    Vzápětí po smrti Karla VI. vystoupila navzdory dohodnutým úmluvám proti nástupnictví jeho nejstarší dcery Marie Terezie koalice evropských států v čele s Pruskem, Bavorskem a Francií...

    › číst dále

  • Bitva u Lovosic 1756
    1. října

    1756 Bitva u Lovosic

    Bitva u Lovosic byla prvním významným střetnutím, které se odehrálo během konfliktu známého pod označením sedmiletá válka. V polovině 18. století došlo na politické mapě Evropy k výrazným změnám. Vznikly nové koalice států, v nichž se proti sobě postavily na jedné straně Rakousko, Francie, Švédsko a Rusko a na straně druhé Velká Británie a Prusko.

    Po prohraných válkách o dědictví rakouské ve 40. letech 18. století se císařovna Marie Terezie nehodlala smířit se ztrátou rozsáhlých území Slezska a Kladska...

    › číst dále

  • Bitva u Štěrbohol 1757
    6. května

    1757 Bitva u Štěrbohol

    V první polovině 18. století došlo v Evropě k vážné diplomatické krizi, která bývá označována jako tzv. zvrat aliancí. Krizi předcházela eskalace napětí mezi Velkou Británií a Francií v oblasti severoamerických kolonií. Od roku 1754 byly de facto obě velmoci na severoamerickém kontinentě ve válečném stavu.

    Francie a Velká Británie hledaly proto v Evropě nové spojenecké svazky. Na základě diplomatických jednání rakouského kancléře Václava Antonína Kounice na francouzském dvoře došlo k překonání tradiční dědičné rivality mezi Francií a Habsburskou monarchií...

    › číst dále

  • Bitva u Kolína 1757
    18. června

    1757 Bitva u Kolína

    Bitva u Kolína patří mezi nejdůležitější střetnutí Sedmileté války, které zásadně ovlivnilo dějiny českých zemí. Tato bitva nebyla rozhodujícím momentem ovlivňující jednoznačně výsledek války, ovšem značně poznamenala její vývoj. Proběhla totiž na počátku války, která měla trvat ještě dalších šest let.

    Na druhou stranu znamenala setrvání českých zemí v Habsburské monarchii, ovšem bez Slezka, jež bylo po válce definitivně uznáno jako součást Pruska. Slezko mělo nadále sdílet jiný osud než zbylé české země...

    › číst dále

  • Bitva u Slavkova 1805
    2. prosince

    1805 Bitva u Slavkova

    Bitva u Slavkova je jedno z nejvýznamnějších střetnutí napoleonských válek, které Napoleon Bonaparte považoval za své nejlepší vítězství vůbec. Bitva se odehrála na Moravě nedaleko dnešního Slavkova u Brna na počátku prosince roku 1805 a znamenala nejen porážku Třetí protifrancouzské koalice, ale i stabilizaci francouzské moci a dominance na kontinentě.

    Francouzská revoluce, ať už jakkoliv krvavá, nespravedlivá, vrážející klíny mezi různé vrstvy společnosti, ničící či znásilňující ostatní myšlenkové proudy a starý řád, navenek proklamovala hesla rovnost, svornost a bratrství...

    › číst dále

  • Bitva u Hradce Králové 1866
    3. července

    1866 Bitva u Hradce Králové

    Bitva u Hradce Králové, nazývaná také často jako bitva u Chlumu či bitva u Sadové, byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím Prusko-rakouské války roku 1866. Odehrála se na území tehdejší habsburské monarchie nedaleko dvou významných pevností – Josefova a Hradce Králové.

    Od dob sedmileté války uběhlo již několik dekád, ovšem nic se nezměnilo na tom, že ve středoevropském prostoru vedle sebe existovaly dvě silné monarchie, které se dostávaly do častých sporů pro snahu o dominanci nad regionem...

    › číst dále

  • Bitva u Zborova 1917
    2. července

    1917 Bitva u Zborova

    Bitva u Zborova představuje jedno z nejmenších střetnutí, které bylo do projektu Bellum.cz zařazeno, a to co do počtu zúčastněných vojáků, tak i do rozlohy bojiště či výsledků pro další vývoj války.

    Důsledky této neveliké bitvy, jenž se odehrála během První světové války na západní Ukrajině poblíže ukrajinského města Tarnopole (východně od Lvova), však byly zásadní pro další formování československých jednotek v Rusku, ale především pro zdárný rozvoj, podporu a uznání myšlenek Československého zahraničního odboje...

    › číst dále