Bitva u Jankova

6. března 1645

Historický kontext

V letech 1618–1648 zachvátil území téměř celé Evropy konflikt, který vstoupil do dějin pod označením třicetiletá válka. Konflikt byl vyvrcholením dlouhotrvajících nábožensko-mocenských sporů mezi zeměmi katolického a protestantského tábora. Vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu dne 23. května 1618 začala první fáze třicetileté války, tzv. válka česká (1618–1620).

První etapa byla ukončena porážkou českých nekatolických stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Další válečné operace následně pokračovaly na území Německa v oblasti Horní a Dolní Falce a z vojenského hlediska se jedná o tzv. válku falckou (1620–1623). Ve třetí fázi konfliktu stanulo v čele protihabsburské opozice Dánsko a toto období je nazýváno jako válka dánská (1625–1629). V roce 1630 dochází k formování nové protihabsburské koalice v jejímž čele stojí švédský král Gustav II. Adolf a čtvrtá etapa bojů je proto pojmenována jako válka švédská (1630–1635).

Poslední část třicetileté války probíhala v letech 1635–1648. Do protihabsburské koalice vstoupila pod vedením kardinála Richelieua Francie a tato fáze je podle nově uzavřeného spojenectví Švédska a Francie nazývána válkou švédsko-francouzskou.

Během závěrečné etapy války se staly dějištěm bojových operací opět české země. Dne 6. března 1645 se střetla švédská a císařská vojska v jedné z nejkrvavějších bitev celé třicetileté války, v bitvě u Jankova.

Předchozí události

Během roku 1644 započala ve vestfálských městech Münsteru a Osnabrücku mírová jednání, na kterých se Švédské království snažilo získat co nejvíce výhod před uzavřením definitivního míru. Na konci ledna 1645 pronikla proto švédská armáda pod vedením maršála Lenharta Torstenssona opět do českých zemí. Švédský vojevůdce měl v úmyslu spojit se na Moravě s oddíly sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho a ohrozit tak přímo císařskou Vídeň.

Na začátku únoru 1645 dosáhlo Torstenssnovo vojsko Kadaně a postupovalo dále západními Čechami směrem do vnitrozemí. Pomalý přesun severské armády umožnil císaři Ferdinandovi III. zmobilizovat dostatečné síly, v jejichž čele stanul maršál Melchior von Hatzfeld. Císařskou armádu dále posílil pomocný bavorský sbor generála Wertha a z Uher narychlo povolané oddíly maršála Götze.

Obě znepřátelené armády na sebe poprvé narazily 26. února u Horažďovic, kdy je dělila od přímé konfrontace pouze řeka Otava. Ani jedna ze stran však nechtěla riskovat náročný přechod vodního toku a švédská armáda se postupným manévrováním začala přesunovat dále na východ. Dne 2. března překročily Torstenssonovy oddíly úspěšně Vltavu nedaleko hradu Orlík a pokračovaly dále k severovýchodu. Císařským se podařilo předstihnout rychlým pochodem postup protivníka a maršál Melchior von Hatzfeld se rozhodl přehradit nepříteli cestu na Moravu nedaleko vesnice Jankov, přibližně v polovině vzdálenosti mezi Voticemi a Louňovicemi pod Blaníkem.

Průběh bitvy u Jankova

Dne 6. března 1645 došlo v ranních hodinách u Jankova k bitvě. V průběhu předchozího dne maršál Torstensson důkladně rekognoskoval terén a místo taktiky čelního střetnutí dvou linií se rozhodl provést obchvat levého křídla Hatzfeldovy armády přes zamrzlé rybníky. Velitel levého křídla habsburské armády maršál Götz zareagoval na švédský postup příliš zbrkle a bez důkladné obhlídky terénu zaútočil se svou jízdou v úzkém prostoru ohraničeném hustým lesem a rybníky. Devět Götzových kyrysnických pluků v těžko prostupné terénní úžlabině beznadějně uvízlo a bylo zdecimováno prudkou palbou nepřátelského dělostřelectva. Následující švédský protiútok dokonal pak zkázu Götzových jednotek a v boji zahynul i sám maršál Götz.

Pravé křídlo císařské armády, kterému velel generál Johann von Werth, se pokusilo neprostupný les obejít, avšak ocitlo se rovněž v prudké palbě švédského dělostřelectva a bylo přinuceno ustoupit.

V průběhu poledne se stávala situace pro císařskou armádu na jankovském bojišti kritickou. Císařské jednotky ustupovaly v celé linii, avšak Hatzfeld dokázal oddíly znovu přeskupit a zastavit tak švédský útok. Habsburský maršál vyslal do boje bavorské jezdectvo, které společně s částí pěchoty zaútočilo na levé křídlo Švédů.

Během prudkého boje se několika oddílům císařských podařilo obejít nepřátelské pozice a dostat se do švédského týlu. Místo útoku na Torstenssonovy jednotky však vojáci začali drancovat protivníkův tábor. Císařským důstojníkům se již nepodařilo přimět rabující žoldnéře k dalšímu boji, což poskytlo švédskému maršálovi nutný čas, aby mohl přeskupit své jednotky proti plenícím vojákům a rychlým protiútokem dobyl trén opět zpátky.

Následný frontální útok přinutil zbývající císařské jednotky k definitivnímu útěku z bojiště. Bitva u Jankova skončila naprostým vítězstvím švédské armády.

Výsledek

Maršál Torstennsson dosáhl u Jankova nad císařskou armádou drtivého vítězství. Habsburská armáda ztratila takřka 4000 mužů, včetně maršála Götze. Do švédského zajetí se dostal obdobný počet vojáků a to včetně maršála Hatzfelda a dalších pěti generálů. Generál Johann de Werth uprchnul se zbytkem bavorských oddílů přes Tábor směrem do Bavorska. Císař Ferdinand III., který v té době pobýval v Praze, byl nucen pod tlakem událostí město opustit a přesunout se kvapně do Rakous.

Historický význam

Vítězství u Jankova umožnilo Švédům pokračovat v tažení na Moravu. V cestě na Vídeň jim zbývala pouze jediná překážka a tou bylo město Brno. Více než tři měsíce trvající neúspěšné obléhání Brna, zmírnilo následky jankovské porážky a nedovolilo Torstenssonovi dotáhnout vojenské tažení úspěšně do konce. Císař Ferdinand III. získal potřebný čas na zformování nových vojenských jednotek a uchránil tak Vídeň od hrozícího švédského obležení.

Autor: Mgr. Petr Kovář

Vědomostní test

Otestujte si svoje znalosti o bitvě u Jankova v online kvízu.

Zahájit test

Velitelé

Švédské vojsko

Lennart Torstensson

(*1603 – † 1651),
švédský vojevůdce a hrabě z Ortaly. V letech 1628–1629 se zúčastnil ve vojsku Gustava II. Adolfa válečného tažení do Německa. V roce 1631 upadl do habsburského zajetí a byl takřka rok vězněn ve velmi nevyhovujících podmínkách v Ingolstadtu, následkem čehož se mu zhoršil revmatismus, který ho výrazně omezoval v pohybu až do konce života. Po smrti maršála Banéra se stal Torstensson v letech 1641–1646 vrchním velitelem švédské armády a generálním guvernérem švédských Pomořan. Zároveň byl povýšen do hodnosti polního maršála.

O rok později vpadl Torstensson v čele švédských vojsk přes Braniborsko a Slezsko na Moravu, kde obsadil všechny důležité pevnosti a po čtyřdenním obléhání se zmocnil také Olomouce. V říjnu 1642 porazil císařská vojska v bitvě u Breitenfeldu a následujícím roce úspěšně odrazil útoky dánského vojska, které vstoupilo mezitím se Švédskem do válečného stavu.

V lednu 1645 zahájil švédský maršál nové válečné tažení do Čech s cílem zmocnit se Moravy a přímo ohrozit habsburskou Vídeň. Dne 6. března 1645 porazil Torstensson v bitvě u Jankova drtivě císařskou armádu, což umožnilo jeho jednotkám volný postup na Moravu. Po nezdařených pokusech překročit Dunaj a zahájit útok na Vídeň, obrátil Torstensson svoji pozornost k největšímu moravskému městu Brnu.

Zásluhou statečným obráncům odolávalo Brno obléhání více než tři měsíce a Torstenston byl nucen pod tlakem císařské armády stáhnout svoje vojska z Moravy zpět do Slezska.

Zhoršující se nemoc (dna) donutila Torstenssona vzdát se roku 1646 vrchního velení armády a po návratu do Švédska v roce 1651 ve Stockholmu umírá.

Císařské vojsko

Melchior von Hatzfeld

(*1593 – † 1658),
císařský polní maršál. V roce 1641 byl povýšen na hraběte z Hatzfeldu a Gleichen. Během prohrané bitvy u Jankova byl zajat švédským vojskem. V roce 1646 ukončil službu v císařské armádě, ale dále se angažoval na polské straně v bojích proti Švédsku.

Johann von Götz

(*1599 – † 1645 Jankov),
císařský polní maršál. V bitvě u Jankova podcenil průzkum terénu a dopustil se několika zásadních taktických chyb, což mělo za následek úplné zdecimování devíti kyrysnických pluků, kterým velel. Maršál Götz v bitvě zahynul a jeho jméno se stalo v pozdějších letech základem lidového pořekadla, které označuje neslavný nebo potupný konec, neboli "dopadnout jako Kec u Jankova".

Johann von Werth

(*1591 – † 1652),
generál císařského jezdectva. V roce 1620 se zúčastnil na straně Ferdinanda II. bitvy na Bílé hoře. Jako generál se významně angažoval na habsburské straně ve švédsko-francouzské etapě třicetileté války. Po prohrané bitvě u Jankova se mu podařilo s částí vojska uprchnout přes Tábor do Bavorska.

Obrazová galerie

Bitva u Jankova 1645 Bitva u Jankova 1645 Bitva u Jankova 1645

Doporučená literatura

  • Petr ČORNEJ; Pavel BĚLINA, Slavné bitvy naší historie, Praha 1993, 271 s.
  • Peter ENGLUND, Nepokojná léta: Historie třicetileté války, Praha 2000, 679 s.
  • Petr KLUČINA, Třicetiletá válka: obraz doby 1618–1648, Praha 2004, 416 s.
  • Jiří PERNES; Josef FUČÍK; Petr HAVEL a kol., Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918, Praha 2003, 555 s.
  • Kol. autorů, Vojenské dějiny Československa 1526–1918. 2. díl, Praha 1986, 592 s.
  • Bitva na Lechu 955
    10. srpna

    955 Bitva na Lechu

    Bitva na Lechu, též často označována jako bitva na Lešském poli či bitva na řece Lechu, se odehrála v polovině desátého století jihovýchodně od bavorského města Augsburg. Znamenala s jedinou výjimkou konec éry kočovných nájezdných kmenů, které pustošily po staletí od pádu Římské říše Evropu.

    Výjimkou byl krátkodobý vpád Mongolů ve třináctém století, který znamenal zkázu především pro potomky Maďarů, poražených v bitvě na Lechu.

    › číst dále

  • Bitva u Chlumce 1126
    18. února

    1126 Bitva u Chlumce

    V roce 1055 prosadil kníže Břetislav I. nový nástupnický řád tzv. seniorát (stařešinství). Podle tohoto řádu měla vláda v Čechách připadnout vždy nejstaršímu mužskému členovi přemyslovské dynastie. Pro mladší členy rodu byly na Moravě zřízeny údělná knížectví.

    Nástupnický princip seniorátu se ale dlouho nesvědčil a byl mnohokrát porušován. Jedním z případů kdy došlo porušení pravidel stařešinského řádu byl nástup Soběslava I. (1125 – 1140)...

    › číst dále

  • Bitva na Moravském poli 1278
    26. srpna

    1278 Bitva na Moravském poli

    13. století představovalo v dějinách západní i střední Evropy období poměrně rychlého hospodářského rozvoje doprovázeného populačním růstem. V důsledku německé kolonizace, feudalizace a šíření západní kultury došlo mj. k užšímu připoutání oblastní středovýchodní Evropy (Polska, českých zemí, Uher a Pobaltí) k západnímu evropskému kulturnímu okruhu.

    Na rozdíl od Polska a Uher nebyly české země výrazněji postižené tatarskými nájezdy. Vláda posledních Přemyslovců tak proto může být spojována s hospodářskou stabilizací i zahraničněpolitickým posílením vlivu českého státu...

    › číst dále

  • Bitvy na Vítkově a pod Vyšehradem 1420
    14. července

    1420 Bitvy na Vítkově a Vyšehradě

    Poměrně rychlý rozvoj společnosti, hospodářství a kultury v západní a střední Evropě v období vrcholného středověku, tj. od 11. do poloviny 14. století, vystřídala od poloviny 14. století krize. Pilíře, na nichž středověká feudální společnost dosud pevně stála, začaly jevit první známky eroze.

    Obyvatelstvo pravidelně sužovaly a likvidovaly morové rány (ta největší v polovině 14. století). To narušovalo ekonomický systém, kolaboval dálkový obchod a zhoršovalo se postavení poddaných...

    › číst dále

  • Bitva u Tachova 1427
    3. – 4. srpna

    1427 Bitva u Tachova

    Druhá polovina 14. století se ve většině tehdejší Evropy nesla ve znamení hluboké hospodářské a společenské krize. V letech 1378–1417 byla navíc umocněna papežským schizmatem, stavem, kdy se o vedení církve přeli dva či dokonce tři jmenovaní papežové.

    Tato situace vyvolala několik pokusů o reformu církve, resp. i celé feudální společnosti. Nejúspěšnějším z nich se stalo husitské hnutí, které předznamenalo daleko rozsáhlejší turbulence, jež o sto let později následovaly v podobě německé reformace...

    › číst dále

  • Bitva u Domažlic 1431
    14. srpna

    1431 Bitva u Domažlic

    Husitská revoluce, která v letech 1419–1434/36 zachvátila Čechy a částečně i další země Koruny české, byla důsledkem hluboké hospodářské a společenské krize. Jako její rozbuška posloužila smrt vlivného kazatele a učence Jana Husa upáleného 1415 v Kostnici na popud katolické církve.

    Odkazem jeho myšlenek na nápravu církve, resp. i celé feudální společnosti se inspirovaly široké vrstvy české společnosti od chudiny a venkovského lidu až po měšťanstvo a šlechtu...

    › číst dále

  • Bitva u Lipan 1434
    30. května

    1434 Bitva u Lipan

    Husitská revoluce, která počínaje rokem 1419 zachvátila Čechy a částečně i ostatní země Koruny české, byla důsledkem hospodářské krize a hlubokých sociálních rozporů. Své přívržence našly Husovy myšlenky na nápravu církve i celé společnosti zejména mezi českým měšťanstvem, rytířstvem a chudinou.

    Záhy husité na obranu proti vnějšímu (katolická církev, papež, král a později císař Zikmund Lucemburský a jimi organizované křížové výpravy) i vnitřnímu nepříteli (katolická šlechta, církev a jejich spojenci) vytvořili značnou obávanou vojenskou sílu...

    › číst dále

  • Bitva u Moháče 1526
    29. srpna

    1526 Bitva u Moháče

    Bitva u Moháče přímo souvisí s obléháním Vídně, které se však konalo až tři roky po bitvě odehrávající se roku 1526 v jižních Uhrách. Pro české země znamenala tato střetnutí klíčové okamžiky v jejich dějinách.

    Po smrti Vladislava Jagellonského v roce 1516 nastoupil na český a uherský královský trůn jeho nezletilý (tehdy desetiletý) syn Ludvík. Pro šlechtu v obou zemích to znamenalo další uvolnění královské moci a tím pádem vzrůst její síly...

    › číst dále

  • Bitva na Bílé hoře 1620
    8. listopadu

    1620 Bitva na Bílé hoře

    Situace v Evropě před vypuknutím třicetileté války byla již řadu let napjatá. Nejprudší sváry a války ve střední Evropě (např. Šmalkaldská válka) mezi protestanty a katolíky byly zažehnány augšpurským náboženským mírem z roku 1555 prosazujícím heslo Cuius regio, eius religio (Koho vláda, toho náboženství), nicméně spory doutnaly i nadále.

    Na základě augšpurského míru vystupovali Habsburkové jakožto panovníci, jejichž poddaní měli volit náboženství jimi praktikované, tedy katolické. Problémem ovšem bylo uplatnění tohoto práva...

    › číst dále

  • Bitva u Jankova 1645
    6. března

    1645 Bitva u Jankova

    V letech 1618–1648 zachvátil území téměř celé Evropy konflikt, který vstoupil do dějin pod označením třicetiletá válka. Konflikt byl vyvrcholením dlouhotrvajících nábožensko-mocenských sporů mezi zeměmi katolického a protestantského tábora. Vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu dne 23. května 1618 začala první fáze třicetileté války, tzv. válka česká (1618–1620).

    První etapa byla ukončena porážkou českých nekatolických stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620...

    › číst dále

  • Bitva u Chotusice 1742
    17. května

    1742 Bitva u Chotusic

    V říjnu 1740 zemřel ve Vídni poslední mužský příslušník habsburského rodu císař Karel VI. Během svého života věnoval značné politické úsilí prosazení dokumentu Pragmatická sankce. Tento zákon vydaný již v roce 1713 upravoval nástupnictví v mužské a ženské linii, zajišťoval rovněž nedělitelnost habsburských území a to i v případě, že dědičkou bude pouze ženský potomek.

    Vzápětí po smrti Karla VI. vystoupila navzdory dohodnutým úmluvám proti nástupnictví jeho nejstarší dcery Marie Terezie koalice evropských států v čele s Pruskem, Bavorskem a Francií...

    › číst dále

  • Bitva u Lovosic 1756
    1. října

    1756 Bitva u Lovosic

    Bitva u Lovosic byla prvním významným střetnutím, které se odehrálo během konfliktu známého pod označením sedmiletá válka. V polovině 18. století došlo na politické mapě Evropy k výrazným změnám. Vznikly nové koalice států, v nichž se proti sobě postavily na jedné straně Rakousko, Francie, Švédsko a Rusko a na straně druhé Velká Británie a Prusko.

    Po prohraných válkách o dědictví rakouské ve 40. letech 18. století se císařovna Marie Terezie nehodlala smířit se ztrátou rozsáhlých území Slezska a Kladska...

    › číst dále

  • Bitva u Štěrbohol 1757
    6. května

    1757 Bitva u Štěrbohol

    V první polovině 18. století došlo v Evropě k vážné diplomatické krizi, která bývá označována jako tzv. zvrat aliancí. Krizi předcházela eskalace napětí mezi Velkou Británií a Francií v oblasti severoamerických kolonií. Od roku 1754 byly de facto obě velmoci na severoamerickém kontinentě ve válečném stavu.

    Francie a Velká Británie hledaly proto v Evropě nové spojenecké svazky. Na základě diplomatických jednání rakouského kancléře Václava Antonína Kounice na francouzském dvoře došlo k překonání tradiční dědičné rivality mezi Francií a Habsburskou monarchií...

    › číst dále

  • Bitva u Kolína 1757
    18. června

    1757 Bitva u Kolína

    Bitva u Kolína patří mezi nejdůležitější střetnutí Sedmileté války, které zásadně ovlivnilo dějiny českých zemí. Tato bitva nebyla rozhodujícím momentem ovlivňující jednoznačně výsledek války, ovšem značně poznamenala její vývoj. Proběhla totiž na počátku války, která měla trvat ještě dalších šest let.

    Na druhou stranu znamenala setrvání českých zemí v Habsburské monarchii, ovšem bez Slezka, jež bylo po válce definitivně uznáno jako součást Pruska. Slezko mělo nadále sdílet jiný osud než zbylé české země...

    › číst dále

  • Bitva u Slavkova 1805
    2. prosince

    1805 Bitva u Slavkova

    Bitva u Slavkova je jedno z nejvýznamnějších střetnutí napoleonských válek, které Napoleon Bonaparte považoval za své nejlepší vítězství vůbec. Bitva se odehrála na Moravě nedaleko dnešního Slavkova u Brna na počátku prosince roku 1805 a znamenala nejen porážku Třetí protifrancouzské koalice, ale i stabilizaci francouzské moci a dominance na kontinentě.

    Francouzská revoluce, ať už jakkoliv krvavá, nespravedlivá, vrážející klíny mezi různé vrstvy společnosti, ničící či znásilňující ostatní myšlenkové proudy a starý řád, navenek proklamovala hesla rovnost, svornost a bratrství...

    › číst dále

  • Bitva u Hradce Králové 1866
    3. července

    1866 Bitva u Hradce Králové

    Bitva u Hradce Králové, nazývaná také často jako bitva u Chlumu či bitva u Sadové, byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím Prusko-rakouské války roku 1866. Odehrála se na území tehdejší habsburské monarchie nedaleko dvou významných pevností – Josefova a Hradce Králové.

    Od dob sedmileté války uběhlo již několik dekád, ovšem nic se nezměnilo na tom, že ve středoevropském prostoru vedle sebe existovaly dvě silné monarchie, které se dostávaly do častých sporů pro snahu o dominanci nad regionem...

    › číst dále

  • Bitva u Zborova 1917
    2. července

    1917 Bitva u Zborova

    Bitva u Zborova představuje jedno z nejmenších střetnutí, které bylo do projektu Bellum.cz zařazeno, a to co do počtu zúčastněných vojáků, tak i do rozlohy bojiště či výsledků pro další vývoj války.

    Důsledky této neveliké bitvy, jenž se odehrála během První světové války na západní Ukrajině poblíže ukrajinského města Tarnopole (východně od Lvova), však byly zásadní pro další formování československých jednotek v Rusku, ale především pro zdárný rozvoj, podporu a uznání myšlenek Československého zahraničního odboje...

    › číst dále