Bitva u Štěrbohol

6. května 1757

Historický kontext

V polovině 18. století došlo v Evropě k vážné diplomatické krizi, která bývá označována jako tzv. zvrat aliancí (renversement des alliances). Krizi předcházela eskalace napětí mezi Velkou Británií a Francií v oblasti severoamerických kolonií. Od roku 1754 byly de facto obě velmoci na severoamerickém kontinentě ve válečném stavu. Francie a Velká Británie hledaly proto v Evropě nové spojenecké svazky.

Císařovna Marie Terezie se rovněž nechtěla smířit s rozsáhlou ztrátou území Slezska, ke které došlo během válek o dědictví rakouské. Kancléř Václav Antonín z Kounic zahájil na francouzském dvoře diplomatická jednání, jejichž výsledkem bylo spojenectví mezi Francií a habsburskou monarchií. Nově vzniklá aliance byla stvrzena podepsáním vzájemné obranné smlouvy ve Versailles v květnu 1756.

V reakci na sblížení Francie s Habsburky vzniklo spojenectví Velké Británie a Pruského království. Na evropském kontinentě se vytvořily dvě silné mocenské koalice. První byla zastoupena Velkou Británií, Pruskem, Portugalskem a Hanoverskem a druhou tvořili Francie, Habsburská monarchie, Rusko, Švédsko, Svatá říše římská, Španělsko a Sasko. Mezi oběma stranami probíhal v letech 1756 až 1763 rozsáhlý válečný konflikt, který vstoupil do historie pod označením sedmiletá válka.

Předchozí události

Sedmiletá válka vypukla 29. srpna 1756, když jednotky pruského krále Fridricha II. zaútočily bez vyhlášení války na Sasko. Bojové operace v témže roce vyvrcholily obklíčením saského vojska u Pirny a skončily nejednoznačným pruským vítězstvím nad armádou císařského maršála Browna v bitvě u Lovosic 1. října 1756.

Na počátku jara následujícího roku se Fridrich II. rozhodl překvapit své protivníky rychlým protiúderem směřovaným do centra Čech. Jeho cílem bylo obsadit Prahu a přinutit císařovnu Marii Terezii k vyjednávání. V dubnu 1757 se pruská armáda začala ve čtyřech pochodových proudech přesouvat do českého vnitrozemí. Nedostatečně připravené rakouské jednotky nebyly schopné zastavit rychlý postup nepřítele a byly nuceny ustoupit ku Praze, kde se pod vedením polního maršála Browna shromáždily ve dnech 1. a 2. května na bělohorské pláni. Terén v okolí Bílé hory nepřipadal však dostatečně vhodný nově jmenovanému vrchnímu veliteli rakouské armády Karlu Lotrinskému, který rozhodl o přesunu vojska na východ od Prahy.

Císařské oddíly vytvořily obranné postavení začínající levým křídlem mezi strmými svahy vrchu Žižkov, jež pak dále pokračovalo zvlněným terénem přes Hrdlořezy, Malešice, až k vesnicím Hloubětín, Kyje a Štěrboholy. V posledně jmenovaných místech se nacházela řada mokřadů či vypuštěných rybníků, které spolu s korytem říčky Rokytky tvořili přirozenou překážku pro pruskou pěchotu a jezdectvo. Hlavní štáb rakouské armády byl situován v Malešicích. Princ Karel Lotrinský velel levému křídlu a polní maršál Browne křídlu pravému, což se později během bitvy ukázalo jako fatální chyba, neboť absence jednotného vedení vnesla do rakouských vojenských šiků chaos.

Oproti tomu odděleně postupující armády Fridricha II. a maršála Schwerina se spojily v noci z 5. na 6. května a zaujaly společné postavení mezi vesnicemi Prosek, Kbely a Satalice.

Vojenské síly obou protivníků byly před nadcházející bitvou u Štěrbohol (střetnutí bývá také někdy označováno jako bitva u Prahy) přibližně vyrovnané. Na císařské straně bylo pod vedením prince Karla Lotrinského připraveno k boji 61 praporů pěchoty, 61 granátnických kompanií, 132 eskadron jezdectva a 182 děl. Celkem měl rakouský vojevůdce k dispozici asi 60 000 mužů (47 500 příslušníků pěchoty a 12 500 jezdců).

Pruská armáda se skládala z 64 praporů pěchoty, 123 eskadron jízdy a 214 děl, což představovalo početní sílu kolem 64 000 mužů (47 000 příslušníků pěchoty a 17 000 jezdců).

Průběh bitvy u Štěrbohol

V časných ranních hodinách 6. května 1757 se daly pruské vojenské masy do pohybu. Král Fridrich II. předpokládal, že přímý čelní útok proti rakouským liniím by nemusel skončit úspěchem a rozhodl se proto provést obchvat pravého křídla protivníkovy armády. Jako vhodné místo pro útok se jevily louky mezi Kyjemi a Štěrboholy. Pruští vojáci nejprve postupovali k jihu, kde v této oblasti narazili na vypuštěné rybníky a mokřady. Přirozená přírodní překážka však výrazně zpomalila jejich postup. Rakouské vrchní velení ale nezareagovalo na přesuny nepřítele včas, neboť maršál Browne i princ Karel Lotrinský považovali obchvat svého pravého křídla za nepravděpodobný. Svůj špatný úsudek si uvědomili až kolem deváté hodiny, kdy se každý z nich vydal velet jednomu z křídel armády. Maršál Brown převzal velení na pravém křídl a princ Karel zaujal stanoviště na křídle levém. Každý z velitelů následně v bitvě postupoval zcela samostatně, což se v průběhu střetnutí ukázalo býti tragickou chybou.

Doposud nezajištěný prostor v okolí Štěrbohol, kam směroval pruský útok, dostaly za úkol bránit narychlo povolané jednotky z druhého sledu spolu se čtyřicítkou granátnických rot. Přesunem rakouských jednotek ke Kyjím a rybníkům v Horních Měcholupech však vznikla mezera mezi oběma armádními křídly, která zůstala hájená pouze nepočetnou jednotkou složenou ze tří hraničářských rot.

Kolem desáté hodiny dopolední dorazily v oblasti Štěrbohol první jednotky pruských pěšáků k rakouským liniím. Zároveň vyrazila pruská jízda do útoku proti císařskému jezdectvu. První vlnu se podařilo rakouským kyrysníkům odrazit, avšak další nápor Prusů zahnal rakouské jezdectvo na útěk. Prchající jednotky směřovaly směrem ku Praze nebo ještě dále až k Benešovu.

Ve stejném čase vyrazila na zteč rovněž pruská pěchota sešikovaná za štěrboholským potokem. Prusové předpokládali, že krajinu před nimi tvoří pouze travnaté louky, což se ukázalo posléze jako omyl, neboť údajné louky byly dna vypuštěných rybníků, které místní sedláci osázeli ovsem pro krmení první výsadby kaprů. Postup pruské pěchoty se v bažinatém terénu značně zpomalil a vyrovnané linie vojínů se rozpadly do menších skupin.

Císařské dělostřelectvo zaměřilo proto svou pozornost na neuspořádané řady nepřítele a z okolních vyvýšenin decimovalo pruské pěšáky přesnou kartáčovou palbou. Taktéž střelba pušek rakouské pěchoty napáchala v nesouvislých řadách protivníka obrovské škody. V několika málo minutách tak zabily rakouské salvy stovky nepřátelských vojáků. Na bojišti zůstal ležet těžce zraněný pruský generál Winterfeldt. Místo něj se postavil do čela útočících pěšáků přímo polní maršál Schwerin. Ve snaze povzbudit vyčerpané jednotky v dalším boji, chopil se Schwerin plukovní zástavy a s výkřikem: „Všichni stateční Prusové za mnou!“ (někdy též bývá uváděn pokřik „Na ně, děti moje!“), vyrazil k novému útoku. Během několika okamžiků byl ale zasažen kartáčovou střelou a na místě svým zraněním podlehl.

Rakouská pěchota využila rozkolísanosti v prořídlých pruských řadách a vyrazila v čele s maršálem Brownem do protiútoku. Císařským granátníkům se podařilo vytlačit Prusy až za hranici štěrboholského potoka. Při protiútoku byl však smrtelně zraněn maršál Brown, kterému dělová střela rozdrtila pravou nohu. Maršál byl vzápětí převezen do Prahy, kde o několik týdnů později skonal.

Po smrti maršála Schwerina převzal velení na levém křídle osobně Fridrich II. V krátkém čase dokázal doplnil ze záloh prořídlé sbory a znovu zaútočil na pravé křídlo císařské armády. Rakouská pěchota zbavená v té době již podpory vlastního jezdectva byla nucena se obrátit pod silným tlakem nepřítele na ústup. Situace na bojišti se začala pomalu obracet ve prospěch Prusů. Levé křídlo Rakušanů nebylo již schopno dále reagovat na nepříznivě se vyvíjející stav, neboť postrádalo vrchního velitele. Princ Karel Lotrinský byl po útěku jezdectva odnesen v mdlobách do Prahy, když se s kordem v ruce marně pokoušel zastavit v panice prchající jezdce.

Soustředěný pruský tlak a přesun pravého křídla ke Štěrboholům zapříčinili vznik zhruba 800 metrů široké mezery v rakouských liniích u vesnice Kyje. Tato mezera neunikla pozornosti pruského krále, který se rozhodl přenést těžiště bojových operací právě na toto místo, s cílem rozdělit protivníkovu armádu na dvě části. Pravé křídlo císařského vojska se marně pokoušelo zastavit pruský průlom a vzápětí byly jeho oddíly nuceny ustoupit do Prahy anebo podél Vltavy až k Benešovu. Rovněž levé křídlo se pod pruským náporem začalo stahovat ku Praze.

Kolem třetí hodiny odpoledne došlo k postupnému zhroucení rakouské obrany a o dvě hodiny později se už nalézalo přibližně 40 000 mužů císařské armády pod ochranou pražských hradeb.

Výsledek

Pruský král Fridrich II. dosáhl bezpochyby v bitvě u Štěrbohol dalšího vojenského vítězství. Císařská armáda byla sice poražena, avšak pro další vývoj v sedmileté válce se ukázalo, že tato porážka nebyla rozhodující. Navíc se potvrdilo, že bojové schopnosti rakouské armády jsou už na výrazně vyšší úrovni, než jak tomu bylo během předcházejících válek o slezské dědictví.

Ztráty na obou stranách byly poměrně vyrovnané. Ve střetnutí zahynulo více než 14 000 pruských vojáků a přes 12 000 rakouských. Kromě řadových vojáků nalezlo na bitevní poli smrt také mnoho vysokých důstojníků včetně několika generálů. Bitva u Štěrbohol si vyžádala též život hlavního pruského maršála Schwerina, jehož smrt přirovnal Fridrich II. ke ztrátě 10 000 vojáků.

Historický význam

Po prohrané bitvě se zbylé rakouské jednotky opevnily za hradbami Prahy. Fridrich II. nechal vzápětí město oblehnout, neboť předpokládal, že 40 000 vojáků a 75 000 Pražanů brzy spotřebuje veškeré zásoby potravin ve městě. Praha byla vystavena více než měsíc intenzivnímu dělostřeleckému bombardování, které poničilo mnoho významných budov včetně chrámu sv. Víta. K přímému útoku na dobře opevněnou Prahu se ale pruský král neodvážil. K obléhání města vyčlenil Fridrich II. asi 50 000 sbor, který ale posléze postrádal v dalším tažení.

Početně oslabená pruská armáda pak utrpěla významnou porážku od císařského maršála Dauna 18. června 1757 v bitvě u Kolína. Za stávajícího stavu nebyl Fridrich II. schopen se svojí armádou nadále operovat na českém území. Rozhodl se proto 20. června ukončil obléhání Prahy a jeho vojska se začala ve dvou proudech stahovat zpět do Saska.

Autor: Mgr. Petr Kovář

Vědomostní test

Otestujte si svoje znalosti o bitvě u Štěrbohol v online kvízu.

Zahájit test

Velitelé

Rakouské vojsko

Karel Alexandr Lotrinský

(*1712 – † 1780),
rakouský vojevůdce, velmistr Řádu německých rytířů (1761–1780), mladší bratr císaře Františka I. Štěpána Lotrinského a švagr císařovny Marie Terezie.

V letech 1737–1739 se zúčastnil válečných tažení proti Turkům. V období válek o rakouské dědictví byl v roce 1742 jmenován vrchním velitelem habsburské armády v Čechách. Od roku 1744 zastával funkci místodržícího v Rakouském Nizozemí. Jako velitel rakouské armády utrpěl však arcivévoda Karel Alexandr Lotrinský od pruského protivníka řadu porážek (Chotusice 1742, Hohenfriedberg 1745, Roucoux 1746, Štěrboholy 1757). Po prohrané bitvě u Leuthen 1757 byl proto nahrazen v čele rakouské armády polním maršálem Leopoldem von Daunem.

Maximilian Ulysses von Browne

(*1705 – † 1757),
rakouský polní maršál s irskými kořeny. V letech 1737 až 1739 bojoval ve válkách proti Turkům. Během válek o rakouské dědictví velel císařským posádkám ve Slezsku. V prohrané bitvě u Mollwitz byl zraněn. V roce 1742 se zúčastnil jako jeden z velitelům poražené habsburské armády bitvy u Chotusic. Po uzavření vratislavského míru byl střídavě pověřován velením v Itálii, Bavorsku nebo na Rýně. Od roku 1749 vykonával von Browne funkci guvernéra Sedmihradska a o dva roky později byl jmenován vojenským velitelem v Čechách.

Po vypuknutí sedmileté války byl Maximilian Ulysses von Browne povýšen do hodnosti polního maršála. V bitvě u Lovosic v říjnu 1756 byl nucen pod pruským náporem se svojí armádou ustoupit, ačkoliv pruské vítězství nebylo jednoznačné. Osudnou se pro něj stala až bitva u Štěrbohol v květnu 1757. Při útoku proti nepřátelským liniím zasáhla rakouského maršála dělová koule do pravé nohy a rozdrtila mu ji. Težce zraněný Browne byl dopraven z bojiště do Prahy, kde 26. června na následky zranění zemřel.

Pruské vojsko

Fridrich II. Veliký

(*1712 – † 1786),
od roku 1740 pruský král, braniborský kurfiřt a neuchâtelský kníže z rodu Hohenzollernů. Představitel osvícenského absolutismu a jeden z největších vojevůdců 18. století. Pro svoje politické a vojenské úspěchy a rovněž osobní charakterové vlastnosti bývá proto označován přízviskem „Veliký“. Po svém nástupu na pruský trůn navázal na militaristickou politiku svého otce Fridricha Viléma I.

V roce 1740 neuznal Fridrich II. nástupnictví dědičky habsburských zemí Marie Terezie. V závěru téhož roku proto obsadila pruská armáda bez vyhlášení války území Slezska. Během dvou tzv. slezských válek (1740–1742 a 1744–1745) a války sedmileté (1756–1763) zvítězila pruská armáda pod vedením Fridricha II. v několika klíčových bitvách. Habsburská monarchie tak definitivně ztratila oblast Slezska.

V průběhu jedenácti válečných let se projevil Fridrich II. Veliký jako vynikající vojenský stratég, který dokázal zvítězit ve dvanácti střetnutích a pouze třikrát byl poražen. Jako vojevůdce zvítězil Fridrich II. například v bitvách u Mollwitz (1741), Chotusis (1742), Štěrbohol (1757), Rossbachu (1757), Leuthenu (1757), Zorndorfu (1758), Lehnice (1760), Torgau (1760) a Burkersdorfu (1762). Poražen byl však ve střetnutí u Kolína (1757), Hochkirchu (1758) a Kunersdorfu (1759). Při obléhání měst byl pruský panovník úspěšný pouze jednou (Svídnice 1762), kdežto ve třech případech nedokázal obléhané město dobýt (Praha 1757, Olomouc 1758, Drážďany 1760).

Během své více než čtyřicetileté vlády pozvedl Fridrich II. Prusko svojí reformní politikou na úroveň evropské velmoci a rozšířil rodové državy o oblast Slezska, východního Fríska a v roce 1772 získal v rámci 1. dělení Polska také území Západního Pruska.

Kurt Christoph Graf von Schwerin

(*1684 – † 1757),
pruský polní maršál a jeden z hlavních vojevůdců Fridricha II. Na počátku vojenské kariéry bojoval ve válce o dědictví španělské a od roku 1707 působil ve vojsku meklenbursko-schwerinského vévody. V roce 1720 vstoupil do služeb pruského krále. Během první slezské války zvítězil v dubnu 1741 nad rakouskou armádou v bitvě u Mollwitz a poté jeho oddíly dobyly město Vratislav. V druhé slezské válce velel části pruských jednotek při jejich přesunech z oblasti Slezska ku Praze.

Po vypuknutí sedmileté války stanul v čele třetí kolony pruské armády při jejím vpádu do Čech. S armádou Fridricha II. se oddíly maršála Schwerina spojily až den před bitvou u Štěrbohol, ke které došlo 6. května 1757. V průběhu bitvy vedl maršál osobně své jednotky na levém křídle a ve snaze dodat útočícím vojákům odvahy prý s praporem v ruce zvolal: „Všichni stateční Prusové za mnou!“. Následně byl ale v bitevní vřavě zasažen kartáčovou střelou a svým zraněním na bojišti podlehl.

Obrazová galerie

Bitva u Štěrbohol 1757 Bitva u Štěrbohol 1757 Bitva u Štěrbohol 1757

Doporučená literatura

  • Simon MILLAR, Kolín 1757. První porážka Fridricha Velikého, Praha 2007, 96 s.
  • Antonín NOVOTNÝ, Zle, matičko, zle čili Praha 1741-1757 (kniha první), Praha 2003, 246 s.
  • Jiří PERNES; Josef FUČÍK; Petr HAVEL a kol., Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918, Praha 2003, 555 s.
  • Karel RICHTER, Třeba i železem a krví. Prusko-rakouské války 1740-1866, Praha 2007, 495 s.
  • František STELLNER, Sedmiletá válka v Evropě, Praha 2000, 407 s.
  • Bitva na Lechu 955
    10. srpna

    955 Bitva na Lechu

    Bitva na Lechu, též často označována jako bitva na Lešském poli či bitva na řece Lechu, se odehrála v polovině desátého století jihovýchodně od bavorského města Augsburg. Znamenala s jedinou výjimkou konec éry kočovných nájezdných kmenů, které pustošily po staletí od pádu Římské říše Evropu.

    Výjimkou byl krátkodobý vpád Mongolů ve třináctém století, který znamenal zkázu především pro potomky Maďarů, poražených v bitvě na Lechu.

    › číst dále

  • Bitva u Chlumce 1126
    18. února

    1126 Bitva u Chlumce

    V roce 1055 prosadil kníže Břetislav I. nový nástupnický řád tzv. seniorát (stařešinství). Podle tohoto řádu měla vláda v Čechách připadnout vždy nejstaršímu mužskému členovi přemyslovské dynastie. Pro mladší členy rodu byly na Moravě zřízeny údělná knížectví.

    Nástupnický princip seniorátu se ale dlouho nesvědčil a byl mnohokrát porušován. Jedním z případů kdy došlo porušení pravidel stařešinského řádu byl nástup Soběslava I. (1125 – 1140)...

    › číst dále

  • Bitva na Moravském poli 1278
    26. srpna

    1278 Bitva na Moravském poli

    13. století představovalo v dějinách západní i střední Evropy období poměrně rychlého hospodářského rozvoje doprovázeného populačním růstem. V důsledku německé kolonizace, feudalizace a šíření západní kultury došlo mj. k užšímu připoutání oblastní středovýchodní Evropy (Polska, českých zemí, Uher a Pobaltí) k západnímu evropskému kulturnímu okruhu.

    Na rozdíl od Polska a Uher nebyly české země výrazněji postižené tatarskými nájezdy. Vláda posledních Přemyslovců tak proto může být spojována s hospodářskou stabilizací i zahraničněpolitickým posílením vlivu českého státu...

    › číst dále

  • Bitvy na Vítkově a pod Vyšehradem 1420
    14. července

    1420 Bitvy na Vítkově a Vyšehradě

    Poměrně rychlý rozvoj společnosti, hospodářství a kultury v západní a střední Evropě v období vrcholného středověku, tj. od 11. do poloviny 14. století, vystřídala od poloviny 14. století krize. Pilíře, na nichž středověká feudální společnost dosud pevně stála, začaly jevit první známky eroze.

    Obyvatelstvo pravidelně sužovaly a likvidovaly morové rány (ta největší v polovině 14. století). To narušovalo ekonomický systém, kolaboval dálkový obchod a zhoršovalo se postavení poddaných...

    › číst dále

  • Bitva u Tachova 1427
    3. – 4. srpna

    1427 Bitva u Tachova

    Druhá polovina 14. století se ve většině tehdejší Evropy nesla ve znamení hluboké hospodářské a společenské krize. V letech 1378–1417 byla navíc umocněna papežským schizmatem, stavem, kdy se o vedení církve přeli dva či dokonce tři jmenovaní papežové.

    Tato situace vyvolala několik pokusů o reformu církve, resp. i celé feudální společnosti. Nejúspěšnějším z nich se stalo husitské hnutí, které předznamenalo daleko rozsáhlejší turbulence, jež o sto let později následovaly v podobě německé reformace...

    › číst dále

  • Bitva u Domažlic 1431
    14. srpna

    1431 Bitva u Domažlic

    Husitská revoluce, která v letech 1419–1434/36 zachvátila Čechy a částečně i další země Koruny české, byla důsledkem hluboké hospodářské a společenské krize. Jako její rozbuška posloužila smrt vlivného kazatele a učence Jana Husa upáleného 1415 v Kostnici na popud katolické církve.

    Odkazem jeho myšlenek na nápravu církve, resp. i celé feudální společnosti se inspirovaly široké vrstvy české společnosti od chudiny a venkovského lidu až po měšťanstvo a šlechtu...

    › číst dále

  • Bitva u Lipan 1434
    30. května

    1434 Bitva u Lipan

    Husitská revoluce, která počínaje rokem 1419 zachvátila Čechy a částečně i ostatní země Koruny české, byla důsledkem hospodářské krize a hlubokých sociálních rozporů. Své přívržence našly Husovy myšlenky na nápravu církve i celé společnosti zejména mezi českým měšťanstvem, rytířstvem a chudinou.

    Záhy husité na obranu proti vnějšímu (katolická církev, papež, král a později císař Zikmund Lucemburský a jimi organizované křížové výpravy) i vnitřnímu nepříteli (katolická šlechta, církev a jejich spojenci) vytvořili značnou obávanou vojenskou sílu...

    › číst dále

  • Bitva u Moháče 1526
    29. srpna

    1526 Bitva u Moháče

    Bitva u Moháče přímo souvisí s obléháním Vídně, které se však konalo až tři roky po bitvě odehrávající se roku 1526 v jižních Uhrách. Pro české země znamenala tato střetnutí klíčové okamžiky v jejich dějinách.

    Po smrti Vladislava Jagellonského v roce 1516 nastoupil na český a uherský královský trůn jeho nezletilý (tehdy desetiletý) syn Ludvík. Pro šlechtu v obou zemích to znamenalo další uvolnění královské moci a tím pádem vzrůst její síly...

    › číst dále

  • Bitva na Bílé hoře 1620
    8. listopadu

    1620 Bitva na Bílé hoře

    Situace v Evropě před vypuknutím třicetileté války byla již řadu let napjatá. Nejprudší sváry a války ve střední Evropě (např. Šmalkaldská válka) mezi protestanty a katolíky byly zažehnány augšpurským náboženským mírem z roku 1555 prosazujícím heslo Cuius regio, eius religio (Koho vláda, toho náboženství), nicméně spory doutnaly i nadále.

    Na základě augšpurského míru vystupovali Habsburkové jakožto panovníci, jejichž poddaní měli volit náboženství jimi praktikované, tedy katolické. Problémem ovšem bylo uplatnění tohoto práva...

    › číst dále

  • Bitva u Jankova 1645
    6. března

    1645 Bitva u Jankova

    V letech 1618–1648 zachvátil území téměř celé Evropy konflikt, který vstoupil do dějin pod označením třicetiletá válka. Konflikt byl vyvrcholením dlouhotrvajících nábožensko-mocenských sporů mezi zeměmi katolického a protestantského tábora. Vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu dne 23. května 1618 začala první fáze třicetileté války, tzv. válka česká (1618–1620).

    První etapa byla ukončena porážkou českých nekatolických stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620...

    › číst dále

  • Bitva u Chotusice 1742
    17. května

    1742 Bitva u Chotusic

    V říjnu 1740 zemřel ve Vídni poslední mužský příslušník habsburského rodu císař Karel VI. Během svého života věnoval značné politické úsilí prosazení dokumentu Pragmatická sankce. Tento zákon vydaný již v roce 1713 upravoval nástupnictví v mužské a ženské linii, zajišťoval rovněž nedělitelnost habsburských území a to i v případě, že dědičkou bude pouze ženský potomek.

    Vzápětí po smrti Karla VI. vystoupila navzdory dohodnutým úmluvám proti nástupnictví jeho nejstarší dcery Marie Terezie koalice evropských států v čele s Pruskem, Bavorskem a Francií...

    › číst dále

  • Bitva u Lovosic 1756
    1. října

    1756 Bitva u Lovosic

    Bitva u Lovosic byla prvním významným střetnutím, které se odehrálo během konfliktu známého pod označením sedmiletá válka. V polovině 18. století došlo na politické mapě Evropy k výrazným změnám. Vznikly nové koalice států, v nichž se proti sobě postavily na jedné straně Rakousko, Francie, Švédsko a Rusko a na straně druhé Velká Británie a Prusko.

    Po prohraných válkách o dědictví rakouské ve 40. letech 18. století se císařovna Marie Terezie nehodlala smířit se ztrátou rozsáhlých území Slezska a Kladska...

    › číst dále

  • Bitva u Štěrbohol 1757
    6. května

    1757 Bitva u Štěrbohol

    V první polovině 18. století došlo v Evropě k vážné diplomatické krizi, která bývá označována jako tzv. zvrat aliancí. Krizi předcházela eskalace napětí mezi Velkou Británií a Francií v oblasti severoamerických kolonií. Od roku 1754 byly de facto obě velmoci na severoamerickém kontinentě ve válečném stavu.

    Francie a Velká Británie hledaly proto v Evropě nové spojenecké svazky. Na základě diplomatických jednání rakouského kancléře Václava Antonína Kounice na francouzském dvoře došlo k překonání tradiční dědičné rivality mezi Francií a Habsburskou monarchií...

    › číst dále

  • Bitva u Kolína 1757
    18. června

    1757 Bitva u Kolína

    Bitva u Kolína patří mezi nejdůležitější střetnutí Sedmileté války, které zásadně ovlivnilo dějiny českých zemí. Tato bitva nebyla rozhodujícím momentem ovlivňující jednoznačně výsledek války, ovšem značně poznamenala její vývoj. Proběhla totiž na počátku války, která měla trvat ještě dalších šest let.

    Na druhou stranu znamenala setrvání českých zemí v Habsburské monarchii, ovšem bez Slezka, jež bylo po válce definitivně uznáno jako součást Pruska. Slezko mělo nadále sdílet jiný osud než zbylé české země...

    › číst dále

  • Bitva u Slavkova 1805
    2. prosince

    1805 Bitva u Slavkova

    Bitva u Slavkova je jedno z nejvýznamnějších střetnutí napoleonských válek, které Napoleon Bonaparte považoval za své nejlepší vítězství vůbec. Bitva se odehrála na Moravě nedaleko dnešního Slavkova u Brna na počátku prosince roku 1805 a znamenala nejen porážku Třetí protifrancouzské koalice, ale i stabilizaci francouzské moci a dominance na kontinentě.

    Francouzská revoluce, ať už jakkoliv krvavá, nespravedlivá, vrážející klíny mezi různé vrstvy společnosti, ničící či znásilňující ostatní myšlenkové proudy a starý řád, navenek proklamovala hesla rovnost, svornost a bratrství...

    › číst dále

  • Bitva u Hradce Králové 1866
    3. července

    1866 Bitva u Hradce Králové

    Bitva u Hradce Králové, nazývaná také často jako bitva u Chlumu či bitva u Sadové, byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím Prusko-rakouské války roku 1866. Odehrála se na území tehdejší habsburské monarchie nedaleko dvou významných pevností – Josefova a Hradce Králové.

    Od dob sedmileté války uběhlo již několik dekád, ovšem nic se nezměnilo na tom, že ve středoevropském prostoru vedle sebe existovaly dvě silné monarchie, které se dostávaly do častých sporů pro snahu o dominanci nad regionem...

    › číst dále

  • Bitva u Zborova 1917
    2. července

    1917 Bitva u Zborova

    Bitva u Zborova představuje jedno z nejmenších střetnutí, které bylo do projektu Bellum.cz zařazeno, a to co do počtu zúčastněných vojáků, tak i do rozlohy bojiště či výsledků pro další vývoj války.

    Důsledky této neveliké bitvy, jenž se odehrála během První světové války na západní Ukrajině poblíže ukrajinského města Tarnopole (východně od Lvova), však byly zásadní pro další formování československých jednotek v Rusku, ale především pro zdárný rozvoj, podporu a uznání myšlenek Československého zahraničního odboje...

    › číst dále